Geografie, demografie a raný vývoj

Geografie, demografie a raný vývoj

Tento článek představuje model růstu, kde je přežití určováno endogenně a hojnost přírodních zdrojů ovlivňuje návratnost práce. V geografických oblastech, kde jsou přírodní zdroje zpočátku hojnější a klima je relativně pohostinnější, jsou šance na přežití vyšší. Vyšší očekávaná délka života vede rodiče k tomu, aby věnovali více svých zdrojů konzumaci a užívání si ve stáří. V důsledku toho investují relativně více do množství a kvality svých potomků. Investice do vzdělání spolu s růstem populace nakonec spouští technologický pokrok. Jak se úroveň technologií zlepšuje a spolu s tím se prodlužuje i průměrná délka života, geograficky výhodná ekonomika vstupuje do post-malthusiánského režimu, během něhož se zvyšuje jak plodnost, tak dosažené vzdělání. Rostoucí návraty ke vzdělání nakonec vedou takovou ekonomiku k demografickému přechodu, během něhož se nadále prodlužuje průměrná délka života a rodiče mají méně, ale více vzdělaných dětí. V regionech, kde je geografie nepříznivější, k tomuto přechodu nedochází a ekonomiky zůstávají uvězněny v malthusiánském režimu. Zohlednění role geografie v rozvoji tedy pomáhá propojit demografický přechod s geografií a ukazuje, že geografie ovlivňuje ekonomiku většinou nepřímo prostřednictvím svého dopadu na rozhodování domácností a demografické údaje. Poskytuje také rámec, s jehož pomocí lze posoudit, proč dnes na geografii nezáleží.

Nedávná debata o roli geografie versus role institucí v ekonomickém pokroku. Tato debata se točí především kolem toho, zda geografie nebo instituce odpovídají za rozdíly v ekonomické prosperitě mezi jednotlivými zeměmi, a existuje stále více důkazů, které vyvracejí pochybnosti o přímém geografickém efektu.¹ Většina dosavadních zjištění je však v souladu s názorem, že geografické charakteristiky byly důležité při vzniku zemědělství a raném rozvoji. Tento článek proto představuje jednotnou teorii ekonomického růstu, která se zaměřuje na geografii ve velmi dlouhém období. Tím spojuje raný vývoj a demografický přechod s geografií a ukazuje, že hlavní efekty působí nepřímo prostřednictvím dopadu geografie na ekonomická rozhodnutí domácností a demografické údaje. Prezentovaný rámec také poskytuje posouzení toho, proč dnes na geografii nezáleží.

20. století bylo svědkem ohromující změny v životní úrovni na západní polokouli. Konzervativní odhady například ukazují, že průměrný příjem ve Spojených státech vzrostl za posledních 125 let desetinásobně. Prudký nárůst dosaženého vzdělání, prodloužení průměrné délky života a výrazný pokles plodnosti a úmrtnosti také charakterizovaly toto období rychlé akumulace bohatství v „industrializovaných zemích“.

Dvě skutečnosti dělají tento pokrok o to pozoruhodnější: Za prvé, v dnešním světě existují obrovské rozdíly v ekonomických podmínkách. Vysoce publikovaný odhad Světové banky například ukazuje, že zhruba miliarda lidí stále žije z méně než jednoho dolaru na den.² A příjmy na hlavu bohatých průmyslových zemí jsou zhruba 25krát vyšší než v chudých ekonomikách subsaharské Afriky. Stávající velká mezera v rozdělení příjmů mezi zeměmi je z větší části projevem trvalého hospodářského pokroku, k němuž v Evropě a některých jejích odnožích došlo v minulém století. Za druhé, lidská existence byla z velké části synonymem bídy. Ani poté, co se lidské společnosti usadily a vytvořily první agrární ekonomiky kolem roku 10 000 před naším letopočtem, se životní podmínky výrazně nezměnily.